Lužické hory
Lužické hory (německy Lausitzer Gebirge) jsou nevelké pohoří na severu Česka, vymezené ve směru od západu Děčínskou vrchovinou a Ještědsko-kozákovským hřbetem na východě. Na jihu ohraničuje Lužické hory Ralská pahorkatina a České středohoří, na severu Žitavská pánev a Šluknovská pahorkatina. Německá část se nazývá Zittauer Gebirge (Žitavské hory).
Hlavní hřeben Lužických hor - Lužický hřbet - probíhá jižně od Lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do zřetelného hřebene.
Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin.
Nejvyšší horou je Luž (Lausche) (793 m n. m.). Celkem deset hor přesahuje hranici 700 m n. m. Kromě Luže to jsou Pěnkavčí vrch (792 m n. m.), známá Jedlová (774 m n. m.), výrazný Klíč (760 m n. m.), Hvozd (Hochwald) (749 m n. m.), Studenec (736 m n. m.), Velký Buk (736 m n. m.), Malý Buk (712 m n. m.), Weberberg (711 m n. m.) a Bouřný (703 m n. m.).